Hrachoviště
Přesný datum vzniku této malé obce není znám. Druhá polovina 18. století, kdy obec Hrachoviště vznikla, je období rušné, plné hospodářského a kulturního pokroku.
Pardubicko a Hradecko v této době vynikají nápadným počtem nově vzniklých vesnic a osad, proč?
Na sousedním Hradecku to byly důvody vojenské. Po skončení sedmileté války (1756–1763), v niž se rakouské armádě nepodařilo dobít zpět některá území, uchvácená předtím pruským králem, bylo nutné provést reformy v armádě. Jednou z nich bylo i budování mohutných pevností (Terezín, Josefov, Olomouc aj.). Jednou z největších byl i Hradec Králové, což znamenalo značnou územní úpravu, protože kolem hradeb muselo být vytvořeno půl kilometru široké inundační pásmo, které mohlo být zatopeno vodou z Labe a Orlice. Obyvatelstvo z tohoto pásma bylo přestěhováno do okolí, a tak vznikly nové obce, např.: Nový Hradec Králové (1766), Pouchov (1776), Kukleny (1776), Pražské předměstí (1786), Slezské předměstí(1790).
Na Pardubicku vznikaly nové vesnice ze zcela jiných důvodů. Pardubice byly komorním statkem, tzn., že patřily přímo panovníkovi, po Č. Krumlově byly druhým největším velkostatkem v Čechách. Když kolem roku 1775 vystoupil Franz Anton Raab s návrhem na rozdělení některých panských dvorů a nedostatečně využívané vrchnostenské půdy mezi poddané bezzemky, dostal příležitost tuto parcelaci (rabizace) vyzkoušet právě na pardubickém velkostatku, kde sám působil.
Na Pardubicku vznikaly nové vesnice dělením:
Většina těchto nových vesniček vznikla v druhé polovině sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 18. století, zejména v období let 1777 – 1780. Vznik nových vesnic v poslední čtvrtině 18. století se na Pardubicku vyznačuje ještě jednou zvláštností, pro Hrachoviště důležitou, a tou je národnostní stránka rabizace.
Už starší literatura (F. K. Rosůlek) upozorňovala, že většina nových vesnic na Pardubicku byla osídlována obyvatelstvem německé národnosti. Tito němečtí osídlenci přicházeli z Kladska, které za vlády Marie Terezie bylo tzv. mírem vratislavským postoupeno Prusku, a kde katolické obyvatelstvo bylo nuceno přestupovat na luteránství. Proto prý císař Josef II., když v roce 1779 zavítal do oblasti Orlických hor, našel tu velké množství pruských emigrantů, kteří z odporu k luterské víře opustili rodný kraj a žili v nuzných poměrech v Čechách, nedaleko hranic. V Kunštátu navštívila panovníka delegace těchto emigranzů a předala mu písemnou prosbu, aby byli přijati za obyvatelé korunní země. Císař je vyslyšel.
Tento výklad, jehož jádro nepochybně odpovídá historické skutečnosti, má ovšem některé slabiny – přinejmenším časové zařazení. Jednání delegace můžeme sotva klást do září 1779, když víme, že řada nových vesniček s německým obyvatelstvem na Pardubicku vznikla už o 2 roky dříve, např.: 1777 – Roveňsko, Malolánské, Veská aj., nebo v roce 1778 – Drahoš. Tímto přísunem obyvatelstva německé národnosti do ryze české oblasti vznikají na Pardubicku v poslední čtvrtině 18. století tyto vesnice a osady: Rovensko (Trauersdorf), Jiříček ( Dreidorf ), Moravanský (Sehndorf), Malopanské, Jesničany, Nové Hradiště, Veská, Staročensko (Gunstdorf ), Drahoš (Maydorf) a Hrachoviště (Streitdorf). Jednalo se o malé vesničky, ba dokonce o nepatrné osady. Hrachoviště s 20 domy patřily v té době mezi největší, nově založené vsi.
První zmínky o Hrachovištích – Streitdorfu – se objevují v roce 1780. Dvaceti rodinám byl k vytvoření vesnice vyměřen prostor u cesty spojující Býšť s Borkem, a to prostor na kraji lesa (prý olšinového). Svým vzhledem a uspořádáním se vesnice značně lišila nejen od starších obcí v okolí, ale i od ostatních, nově zakládaných německých vesniček. Podle naprosto rovné cesty byla po obou stranách vytvořena poměrně široká náves a teprve tam vyměřena všem přicházejícím rodinám stejná plocha pro budovy, dvůr a zahrady. Na každé straně cesty bylo ubytováno 10 rodin. Naprosto uniformní byly i stavěné budovy: za obytnými prostorami následoval chlév a po něm malá stodola. Zvláštností těchto stodol byly dřevěné mlaty .Přes dvůr stály nevelké sruby. Uvádí se, že uprostřed světnice ponechali obyvatelé pařez na štípání dřeva. Ke stavbě obydlí vykázalo pardubické panství osadníkům dříví v lese.
Prostor návse byl na obou stranách, východní i západní, uzavřen plotem a brankou, aby drůbež neškodila na polích. Před každým stavením byl na návsi vyhlouben dolík, kde se shraňovala dešťová voda pro napájení dobytka, či k hašení případných požárů, o které v té době nebyla nouze – stavení byla dřevěná.
Porovnejme si velikost jednotlivých vesnic podle počtu domů, jak je uvádí Schallerova topografie z roku 1789: Hrachoviště (20), Borek (19), Újezd (16), Bohumileč (15), Rokytno (47), Býšť (64), Hoděšovice (16), Bělečko (32), Chvojenec (55), V.Chvojno (36), Drahoš (12), Dražkov (20), Dříteč (40), Bukovina (35).
Jména prvních osídlenců dle čísel popisných:
ČP | Jméno | ČP | Jméno |
---|---|---|---|
1 | Josef Gällert | 11 | Anton Tautz |
2 | Anton Richter | 12 | Franz Maixner |
3 | Georg Gersler | 13 | Franz Granich |
4 | Ignatius Tirich | 14 | Michael Wolf |
5 | Petr Hoffmann | 15 | Josef Latzel |
6 | Johan Schrome | 16 | Franz Bernkraut |
7 | Franz Häbner | 17 | Christoph Ster |
8 | Johan Knaur | 18 | Johan Fibich |
9 | Josef Korn | 19 | Christoph Hoppl |
10 | Anton Schneider | 20 | Josef Bätner |
Dnes první obyvatele a zakladatele Hrachovišť připomíná už jen jedno příjmení –Šrom (původně Schrome, pak Schramm), žíjící stále v čísle 6.
Místa odkud přibyli uvedení osídlenci jsou těžko dohledatelné, ale dle jmen lze usuzovat na již zmíněné oblasti Sudet, či Kladska. Jednalo se vesměs o lidi zcela prosté a nevzdělané, dle úředních záznamů byli všichni negramotní.
Obyvatelé Hrachovišť – Streitdorfu – se v prvých letech stýkali s lidmi jiných německých vesnic, avšak přes všechny nesnáze, zejména jazykové, byli neméně čilé styky s okolními českými vesnicemi. Tyto nevyhnutelné kontakty vedly nakonec k úplnému počeštění. Konec 18. století není také ještě dobou, kdy by nacionální rozbroje dosáhly takových rozměrů, jak je známe o 100 let později. Počeštění obyvatel probíhalo plynule a poměrně rychle, takže obyvatelé s německými jmény mluvili česky.
Všimněme si nyní jména vesnice. Původní německý název – Streitdorf – není příliš lichotivý, v překladu totiž znamená „hádavá ves". Máme hned dvě verze proč tento název:
a) obyvatelé jsem přišli z jiné německé vesnice právě pro svou hašteřivost;
b)druhá verze praví „ves o kterou byly spory“.
Vyberte si. S německým jménem Streitdorf se setkáváme hned v roce 1780.
Český název Hrachovišťata odvozený nepochybně od plodiny, která se ve velké míře pěstovala na polích, na nichž ještě nebylo možno vysévat ušlechtilejší obilí, se jako úředně uznávaný objevuje v r. 1837. V roce 1840 již Hrachoviště měly 25 popisných čísel a v roce 1855 už 30.
Mimo zemědělství se obyvatelé zpočátku věnovali i chovu ryb v okolních rybnících, které ale postupně vysoušeli a začali obdělávat jako pole.
Správa obce: V prvním desetiletí své existence byl Streitdorf – Hrachoviště – připojen jako osada k sousednímu Borku, ale již před rokem 1790 byla ves osamostatněna a prvním rychtářem byl jmenován Michael Wolf z čp. 14. Tento stav samostatnosti se udržel áž do roku 1869, kdy se Hrachovišťata stala znovu jen osadou, tentokrát však Rokytna, a to až do roku 1890. Od roku 1957 až po dnešní dobu jsou osadou Býště.
V roce 1850 zachvátil část obce (čp. 11 až 16) požár, vznikl od přepáleného másla. Uvedená čísla popisná lehla popelem.
V letech 1906 – 1908 si občané za finanční pomoci církve, hraběte Palavičiniho a vlastní, vybudovali vodovod. V lesích na severní straně obce, asi 2 km vzdáleném místě, postavili jímací systém a rezerváty vody a litinovým potrubím vodu dovedli až do vesnice, kde ji vedli po severní straně návse. Na tento vodovodní řád bylo postaveno 5 vodovodních stojanů, ke kterým chodili lidé pro vodu. Z každého čísla popisného, musel muž starší 16 ti let vyházet 40 m rýhy pro potrubí. Mezi světovými válkami a během II. světové války si občané dovedli vodovod do svých obydlí, takže dobytek v té době již byl napájen z napaječek. Mimo to vybetonovali i 2 podzemní protipožární nádrže, napájené z vodovodu. K celkové generální opravě vodovodu, včetně jímacího systému došlo v 80 letech minulého století.
Mlýn hrachovištěMlýn hrachovištěpovídání o mlýnu hrachovištěz kroniky - mlýn hrachoviště
Hrachoviště se do roku 1914 mohly chlubit raritou, větrným mlýnem, který stával u stavení č. 22, kde dnes bydlí Valentovi. Jednalo se o německý typ větrného mlýna; stál na centrálním dubovém pilíři, kolem kterého se dle vanoucího větru otáčel. Byl stržen, protože mlynář měl obavy, že centrální nosný pilíř je uhnilý a celý mlýn by se mohl zbortit. Vědom si ceny této stavby, písemně požádal příslušný památkový úřad v Pardubicích o finanční pomoc na opravu mlýna. Protože dlouho nedostal odpověď, mlýn strhl. Při demolici s úžasem zjistil, že zmiňovaný nosný sloup je zdráv a mohl dále sloužit. Za 3 měsíce po stržení mlýna přišla kladná odpověď z Pardubic, bohužel pozdě.
V letech 1919 až 1921 byla v obci postavena škola s bytem pro řídícího učitele. Svému účelu sloužila ještě v padesátých letech minulého století, kdy děti začaly chodit do školy v Býšti. Poté byla využívána jako sklad CO a v devadesátých letech byla přestavěna na obecní penzion pro starší spoluobčany.
V 50 letech minulého století byla na zahradě mezi čp.14 a 15 postavena budova národního výboru, posléze rozšířena o malý sál a požární zbrojnici. V 90 letech byla budova přestavěna na obecní hospodu Bumbálku.
Po roce 2000 si místní sportuchtiví očané a někteří občané z Býště za finanční pomoci obecního úřadu a sponzoru postavili pěkné antukové hříště.
Závěrem je nutno uvést, že koncem roku 2007 je v obci trvale obydleno 24 čísel popisných a žije tu trvale 79 obyvatel.
Zpracoval: MVDr.Vladimír Rejnek
Telefon: +420 466 989 234
Mobil: + 420 720 033 820
E-mail: obec@byst.cz
Facebook: FB stránky obce
ID DS: twzbmnk
č. ú. 111885278/0300
V systému Gobec naleznete tyto mapy naší obce: