Psaní, které potěší

 Vážený pane řediteli, opakovaně jezdím autobusem z Hradce Králové do Vysokého Mýta, vždy v úterý kolem půl druhé odpoledne. V Býšti přistupují školáci, kteří jedou většinou do Chvojence. Domnívám se, že to jsou žáci vaší školy. Tyto děti se v autobusu chovají hezky k sobě navzájem i k ostatním cestujícím. Neslyšela jsem, že by používaly sprosté nebo vulgární výrazy, tak často používané lidmi nejrůznějšího věku. Dnes v autobusu jela i starší paní, která se obtížně pohybovala, jako oporu používala francouzskou hůl. Děti daly této paní přednost a nabízely ji i pomoc při vystupování z autobusu. Dělaly to samozřejmě a přirozeně. Velmi mě to potěšilo. Řekla jsem si, že si to nenechám jen pro sebe. Chtěla bych Vám i celému kolektivu vaší školy poděkovat za to, jak děti vychováváte, vedete je k ohleduplnosti, všímavosti, ochotě pomoci druhému. Přeji vám všem hodně zdraví, radosti, úspěchů. Ať se vám vaše práce daří, ať vaši žáci dál rozdávají pohodu a dobrou náladu.  S pozdravem Jiřina Šafrová, Vysoké Mýto.